Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

MILENA JESENSKÁ: Tvrdohlavá šéfredaktorka

archiv
Text: Radka Dohnalová, Foto: Archiv/21.12.2020
Byla ztělesněním nezávislosti, vášně a statečnosti. Za svoji odvahu Milena Jesenská nakonec zaplatila cenu nejvyšší.
Reklama

První polovina 20. století přinesla ženám mnoho změn. Už během první světové války byly nuceny zastat práci mužů a staly se tak de facto hlavami rodin. Musely se starat o to, co budou jejich blízcí jíst, kde se dá sehnat nedostatkové ošacení a celkově jakým způsobem rodina vůbec přežije. Po konci válečných hrůz se mnohé nenavrátily ke svému původnímu postavení ženy v domácnosti. Některým to nedovolovala finanční situace, jiné prostě nechtěly. Osamostatnily se a začaly pracovat v oblastech, které dříve patřily jen mužům. Mladé dívky začaly studovat, přemýšlet a vyjadřovat své názory – tedy pokud jejich okolí bylo dostatečně osvícené. Pražský profesor stomatologie Jan Jesenský pokrokovým mužem byl, tedy alespoň co se vzdělávání žen týkalo. 10. srpna 1896 se mu narodila dcera Milena, kterou ve studijních snahách podporoval. Jinak byl jejich vztah komplikovaný, a když Mileně v jejích 16 letech zemřela matka, ještě se zhoršil. Budoucí elitní novinářka absolvovala vyhlášené dívčí gymnázium Minerva, poté na tatínkovo přání nastoupila ke studiu na Karlově univerzitě, konkrétně ke studiu medicíny. Po několika semestrech však ze školy odešla.

Pohybovala se v kruzích, které jí poskytovaly více intelektuálních podnětů než medicína. Středobodem Milenina světa se stala kavárna Cafe Arco na rohu Hybernské a Havlíčkovy ulice kousek od Masarykova nádraží v Praze. V okruhu bohémy se seznámila s takovými velikány, jakými byli spisovatelé Max Brod a Franz Werfel. Osudovým se jí stalo setkání s židovským literátem Ernstem Pollakem, o deset let starším než ona. Tvrdohlavá živočišná Milena se za něj navzdory otcovu nesouhlasu provdala a vzniklé napětí vyřešila přestěhováním do Vídně. Samostatnost bez otcovy finanční podpory se ovšem ukázala náročnější, než čekala. Manželovy příjmy brzy přestaly k slušnému živobytí stačit. Milena se rozhodla dávat lekce češtiny a přispívala do módních časopisů. Její hvězda začala stoupat. Stala se korespondentkou z Vídně, její postřehy o prvních letech Rakouska bez monarchie jsou čtivé a poučné dodnes.

Zvláštní milostný vztah
Jesenská je také známa jako přítelkyně Franze Kafky. Roku 1919 ji zaujala jeho povídka Topič a rozhodla se ji s autorovým svolením přeložit. A tak začal zvláštní milostný vztah, který zůstal po fyzické stránce nenaplněný. Trval až do roku 1923 a pro Kafku znamenal mnoho, společnému příteli Maxi Brodovi v dopise napsal: ,,Ona je živoucí oheň, jaký jsem dosud nepoznal.“ A to se setkali osobně pouze dvakrát! Vedle povídky Topič přeložila Milena i další Kafkova díla: Proces, Rozjímání a Ortel. Franz zemřel roku 1924 a Milena se krátce po jeho smrti definitivně rozešla s manželem. Následoval útěk do Drážďan a po návratu do Prahy druhý sňatek. Tím šťastným se stal architekt Jaromír Krejcar, jeden ze zakládajících členů proslulého uměleckého spolku Devětsil. Roku 1928 se jim narodila dcera Jana, přezdívaná Honza. Od té chvíle měla Milena podlomené zdraví a kvůli bolestem se stala dokonce závislou na morfiu. Nakonec podstoupila tvrdou odvykací kúru.

Stejně jako mnoho jiných intelektuálů té doby byla členkou Komunistické strany. Rozešla se s ní v roce 1936, kdy rázně odmítla stalinské procesy. Její muž dokonce v Sovětském svazu dva roky pracovně působil a přijel také rozčarován. Ani jeden už poté s komunismem nechtěl mít cokoli společného.

Prvotřídní novinářka
I druhé manželství se Mileně rozpadlo. Profesně se jí ale dařilo, přispívala do mnoha československých periodik. Psala pro Tribunu, Národní listy, Lidové noviny, Pestré listy či Pestrý svět. Nejpozoruhodnější profesní položky v jejím životopise jsou dvě. Tou první je její působení v Českém slovu, kde vedla rubriku Ženská hlídka. Radila ženám s domácností, a to na základě dopisů čtenářek. Zvláštností ovšem je, že sama Milena potřebnou praxi neměla. Nevařila, nepekla a domácí práce znala jen teoreticky... Druhou zásadní zkušeností je její působení na pozici šéfredaktorky Peroutkovy Přítomnosti. Do tohoto periodika přispívala již od roku 1930. V letech 1938 až 1939 ji pak Peroutka postavil do čela tohoto prestižního magazínu. Mileniny články, postřehy a fejetony patřily k tomu nejlepšímu, co tehdejší žurnalistika nabízela.

S rokem 1939 přišla okupace. Jesenská neváhala a zapojila se do odboje. Přispívala do ilegálních tiskovin a později se rozhodla spoluorganizovat emigraci židovských rodin. V listopadu 1939 byla zatčena a po pobytu ve věznici v Drážďanech byla odvezena do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala na ošetřovně. Dle svědectví si ani v tomto prostředí nezoufala, uchovala si svou vnitřní svobodu. Zemřela 17. května 1944 na selhání ledvin.

Nezlomný duch Mileny Jesenské se dočkal hned dvou významných ocenění. Prezident Václav Havel ji in memoriam vyznamenal propůjčením Řádu Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Jeruzalémský památník Jad Vašem jí pak – samozřejmě též posmrtně – udělil titul Spravedlivá mezi národy. Dostala se tak do společnosti významných a statečných osobností, které se rozhodly zachraňovat lidské životy. Mnohdy zaplatily stejně jako Milena tím svým, ale i v tomto případě platí moudré židovské přísloví: „Kdo zachrání lidský život, jako by zachránil celý svět!“ 

Reklama
Aktuální číslo
Reklama
Reklama
Reklama
přihlásit se k odběru newsletteru
MarieClaire logo
Close dialog icon

přejít na web

Odebírejte náš NEWSLETTER

Váš e-mail

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete, že jste se seznámili se Zásadami ochrany soukromí Burda International CZ s.r.o.

Na váš e-mail jsme odeslali odkaz pro potvrzení odběru novinek.

Reklama
Reklama
Reklama